Vydal jsem se do říše lesů, hledat víly, ty z pohádky, naději si s sebou nesu, netěším se na cestu zpátky. Trním a ostružím drápu se dál, až na kraj světa, kde najdu víly, a mýmu nápadu každej se smál, všechno bych vyměnil jen za tu chvíli. Kdy
R:Na louce tancujou, svobodu milujou až já je uvidím tak půjdu rovnou k nim úplněk osvítí bílí luční kvítí to jejich hlas vzbudí důvěru v nás. :/
Na konci pěšiny ohně plály a kolem sedělo spoustu divnejch stínu, o svý životy mariáš hrály a poslali mě tam na mítinu. To je prej mítina? Spíš nějaká louka, do černý tmy oblečená, už bolej oči, jak pilně koukám, jestli tu netančí průsvitná žena. Ty
R:
A pak jsem uviděl ty mrtvý těla, na louce leželi, oděný v bílý. Jak kámen náhrobní skála tam čněla, byly to chcíplý dobrý víly. K tamtěm stínům jsem se vrátil, i oni hledali kdysi dobrý víly. Pár slov jsem s nima ztratil a pak jsme na cestu vyrazili.
R: U strmý skály zábrany zůstaly viděl jsem chvíli chcíplý dobrý víly svědomí zmizelo a mně se zachtělo vykročit z řady a tak jsem zpátky tady. :/
R: Bojovat o štěstí se zatnutou pěstí, nečekat, že víla dobrá by ožila Proti zlu zlem, ale nestát se grázlem jak ti, co zabili malý dobrý víly. :/
R: Na louce tancujou, svobodu milujou...
|