DIES IRAE
Dies irae, requiem a on
Den co den z kořenů vyrvaný jsem strom...
pod přísahou složenou
cizí vůlí v půli zlomenou
Zkázu vinou zapírám
Bezmoc a chtíč v objetí zápasí...
Odpuštění nic nezmění, souzené křížem nespasí
Jak bez důkazů břímě nést,
za spravedlnost válku vést...
Pláč falešný je protihráč
Lacrimans, irae diem invocans,
quae vindicabit me,
dies irae ultima
Z života čar vepsaný kruh mám,
Poslední soud na počest Tvou, na úkor svůj uspořádám
Nesmrtelností zabije,
on cizí otec vlastních dětí je, modlitby pomíjivé
tichem přehluší dies irae
Lacrimans, irae diem invocans,
quae vindicabit me,
dies irae ultima
Rozechvělou ozvěnou dál zní
den co den requiem marných zvolání
Němotou zpovědní si lžem,
proměnnou stálou jsem
Mám nic a neunesu víc
Klec o čtyřech zdech, tají se dech,
není kout, kam uniknout,
když chtíč rozezní v zámku klíč
Prokletí obětí v zajetí zmije...
bez trochy fantazie
je harmonie dies irae
R
Nalíčenou pastí,
branou do propasti
bylo černý nebe,
co přineslo mi Tebe