Černočerná tma
Černočerná tma hedvábně čechrala keře,
bez ostychu a bázně jsem Ti otevřela dveře
Vůně exotiky moje tělo omámila,
účelná naivita svoji účast oznámila
Majíc srdce plné nenažraných molů
zahalila jsem velký slova do symbolů
R
Byl jsi mým dvorním pánem,
abdikovals hned nad ránem
Nekonečný pole lán
ledabyle obdělán!
Vykradenou vkladní knížku zanechal
jsi mi tu
v hloubi čtyř pokojů už zamčenýho bytu
Uvítán jsi byl jako člen vážený delegace,
teďjsem nájemníkem vlastní izolace
Pro dobrotu za Tebe na žebrotu...
Odsouzená na kůl vražený do plotu!
R
Zbyly mi jen alibi Tvoje,
slzy vpité do závoje...
Okouzlená Danajským darem,
nesmířeným jsem lazarem...
Oslazený život mám solí,
ale co bolí, to přebolí...
Vím to už dnes, vrátíš se zase,
počkám na stejný adrese...
V paměti mám alibi Tvoje,
že těžko svlíká se z kroje...
Na hrudi svý hřála jsem zmiji
omámená letargií...
Co v nás bylo, zahynulo!
Černočerná tma vybledla s hodinou ranní,
za dveřmi tehdá stálo jen optiky oklamání
Že nebaví mě snění, to není mojí vinou
Neoplatím ti solí, ale nášlapnou minou!
Na milost braný, oko za oko vranní...
Seberu ti víc, než bylo k mání!
R
Ledabyle obdělán!