Bárka
Gába Al Dhábba
1.Plul jsi sám na vratký bárce,
svedla jsem tě na polárce,
do ústí dmoucích se moří,
ztroskotal jsi na mém loži.
Převtělená do Venuše
Převtělená do Venuše
vezmu míry tvojí duše,
ohromím tě silou hromu,
zapomeneš cestu domů.
R.: Jsem sirénou i harpyjí,
R.: Jsem sirénou i harpyjí,
vábným zpěvem tě opíjí,
nadpřízemní horou sutě
na svých křídlech unesu tě.
Vystavenou v orionu
nejjasnější z milionu
hvězd vypálím do ledu,
neztrácej se mi z dohledu.
2. Do obelisku kamenného,
2. Do obelisku kamenného,
slunce disku zatmělého,
tvoje jméno hrotem tuší,
šípem z Artemidiných kuší.
Zasáhnu tě vlastní lestí,
opodstatněnou pověstí,
a pak spolu v jedné lodi
Mléčnou dráhu budem brodit.
R.:
3. Athény sladká melodie
na měsíc si teskně vyje,
tvůj rukopis je písmo svaté,
k nohám přinesu ti rouno zlaté.
Jsem poblázněnou Médeou,
Jsem poblázněnou Médeou,
jen nezabij mě nevěrou,
dál potácím se na polárce,
nenechám tě zmizet v dálce.
R.:
R.: